FCGS – Felinní chronická gingivostomatitida (kaudální stomatitida)

Toto onemocnění je známé pod několika názvy: kočičí kaudální stomatitida, felinní chronická gingivostomatitida, felinní lymfocyto-plazmocytární stomatitida, FCGS, FGS

Jedná se o poměrně častý problém vyskytující se v dutině ústní koček. Jde o zánětlivý stav způsobující kočce bolest. Chronický zánět navíc zatěžuje organismus kočky i celkově vlivem přítomnosti bakterií, které zatěžují životně důležité orgány jako srdce, ledviny a játra. Kočka 24 h denně polyká bakterie, které dráždí trávicí trakt a do těla se dostávají i krevním oběhem.

Příčina

Původ vzniku tohoto onemocnění zatím není přesně znám, ale předpokládá se, že je multifaktoriální. Mezi uváděné příčiny patří infekce Calicivirem, virem kočičí imunodeficience (FIV), virem kočičí leukémie (FeLV), Herpesvirem nebo i infekce některými bakteriemi. Dále pak bývá uváděna přehnaná reakce imunitního systému na bakterie v zubním plaku nebo i na zuby samotné (imunitní systém vyhodnotí zuby jako „nepřítele“ a snaží se jich zbavit), reakce na některé složky zejména vysoce zpracovaných krmiv, nedostatek mikroživin nebo špatný poměr omega 3:6.

Výskyt

Onemocnění postihuje kočky jakéhokoli věku.

Klinické příznaky

Mezi hlavní klinické příznaky, které může majitel pozorovat, patří bolestivost dutiny ústní (i když kočky toho snesou opravdu hodně), problémy s příjmem potravy, slinění, projevy nekomfortu v dutině ústní, dávení, problematické zívání. Dále bývají zvětšené podčelistní mízní uzliny, kočkám se zhorší kvalita srsti (sebehygiena je pro ně bolestivá), začne jim páchnout z tlamky nebo vlivem nedostatečné hygieny páchnou celé. Z dlouhodobějšího hlediska bývá pozorované také hubnutí, skrývání se, snížení aktivity a agresivita.

Diagnostika

Diagnostika se zakládá na stomatologickém vyšetření, při kterém se nabyde podezření na FCGS. Dále je potřebné vyloučit systémové stavy jako např. uremickou stomatitidu, odontolithiázu a parodontitidu z jiných příčin.

Pro určení definitivní diagnózy je potřebné histologické vyšetření postižených tkání dutiny ústní. Je potřeba odlišit zánětlivý proces od nádorového bujení nebo eozinofilních lézí.

Dále se doporučuje vyloučit infekci Calicivirem, Herpesvirem a systémová virová onemocnění jako FeLV a FIV.

Terapie

Pro efektivní terapii je nejdůležitější důvěra a spolupráce mezi majitelem a ošetřujícím veterinárním lékařem. Léčba bývá náročná nejen časově, ale i finančně. Je potřeba probrat plánovaný postup a připravit se na dlouhou cestu.

Prvním krokem léčby je extrakce všech zubů. Vzhledem k postižení parodontu a původu onemocnění v přehnané imunitní reakci organismu proti zubním tkáním, bez tohoto kroku se bohužel nepohneme. Pro nás lidi je představa, že přijdeme o všechny zuby, děsivá, ale pro kočku je to vysvobození od bolesti. Naprosté většině koček se po vytrhání všech zubů nesmírně uleví a konečně se mohou bezbolestně najíst.

V některých případech odstranění zubů problém vyřeší a další terapie není nutná.

Při komplikovanějších stavech však tímto zákrokem cesta k zahojené tlamce teprve začíná.

Dalšími kroky v terapii bývá úprava stravy, přeléčení pacienta antibiotiky a dlouhodobější podávání léků proti bolesti a na zmírnění zánětu a otoku.

Následujícím krokem je pak terapie pomocí použití rekombinantního kočičího interferonu omega. Spočívá v opakované injekční aplikaci léku do lézí a následných domácích pulverizacích, které mohou stav vyléčit již po několika měsících užívání, ale zároveň může být potřeba v budoucnu léčebné cykly opakovat.

Při velmi odolných lézích, kdy terapie interferonem nestačí, je třeba přistoupit k určité formě imunosuprese. Je však nutné vyhnout se použití kortikoidů, které mají velké množství nežádoucích účinků (výrazné potlačení celkové imunity zvířete a následná náchylnost k infekčním onemocněním, nadměrné zatěžování jater a ledvin, vznik diabetes mellitus – cukrovky, iatrogenní Cushingova choroba, nadměrné pití a močení, přibírání na váze a mnoho dalšího).

Před nasazením imunosupresivní léčby je také nutné vyšetřit kočku na infekci Toxoplasmou Gondii, která by další léčbu značně komplikovala.

Komplikace

Nejčastější komplikací, se kterou se setkáváme a kvůli které léčba nefunguje, je ponechání úlomků kořenů v čelistní kosti. Pokud se neodstraní zdroj problému, nemá význam snažit se o další terapii. Proto je pro správnou extrakci a ošetření čelistních větví nezbytně nutná RTG kontrola pro potvrzení kompletních extrakcí.